bytový dům PECHA
2002 studie, projekt, realizace 2005
adresa: Točitá/Návršní, Praha 4, ČR
autoři: my architekti, michal kuzemenský, david macháček
foto: Pavel Aschermann, my architekti


Projekt bytového domu je postaven na ploše a konstrukci původního jednopodlažního objektu výměníkové stanice. Navyšuje původní kubaturu domu zhruba o dvojnásobek. Snaha o jednoduchost, nenápadnost, kontext. Nesourodá, řadová, zděná, periferní zástavba. Ulice. Panelové domy 70.tých let. Obytné území.





Naskýtá se otázka: proč složitě rekonstruovat objekt, který je jednodušší zbourat a na jeho místě nepostavit nový objekt ? V tomto konkrétním případě jednoduchá odpověď. V původním objektu, byla umístěna, fungující technologie výměníkové stanice – sloužící pro čtvrť. Technologii bylo možné zmenšit zhruba na desetinu rozměru (odtud také investiční záměr), za jedné podmínky: doba přepojení staré a nové technologie bude trvat dva dny. Nebylo tedy možné původní objekt zbourat i když to jednoznačně bylo jednodušší. Objekt výměníkové stanice je kombinace monolitického skeletu, panelového stropu a nosného zděného pláště. Kvalita, zejména soudržnost celku, konstrukcí byla méně jistá, než u kostela ze čtrnáctého století. Nový objekt původní konstrukci využívá – je stavěn na ní. Původní konstrukce byla prozkoumána, udělány sondy, ale její konečnou únosnost považuji tak jako tak za odhad. Půdorys nového domu je jednoznačně podřízen možnostem původního. Konstrukce původního byla zpevněna - bandážování zdiva atd...atd. Konstrukce nového je ocel/dřevo. První koncept – návrh byl oddělit staré a nové – konstrukčně i „esteticky“ a postavit na původním objektu lehkou ocelo-dřevěnou kostku. Výsledek měl paradoxně působit jako nynější stav – souvisle – někontrastně, jako celek. Při rekonstrukci, kteréhokoliv objektu považuji za výchozí i cílový bod: nový, soudobý, nekontrastní celek – nerozpoznatelná hranice mezi starým a novým. Úřad jednoznačně zadal podmínky: šikmou střechu a maximální možnou výšku „hlavní římsy objektu“. Debilní podmínky mám rád, baví mě řešit je polopatě: začalo se jednoznačným splněním. Římsa, šikmá střecha. Výsledek je prakticky totožný s původním konceptem. Tato oklika nám umožnila čirou náhodou nebýt koncepčně polopatičtí a zjistit jak málo může fungovat. Sám jsem byl překvapený jak málo. Kouzlo hnusných trojdělených oken bylo nutné nechat chvilku uležet, než si na ně investor zvykl. Jsou skoro totožná s těmi v okolí. U architektury, kterou na papíře nelze ukázat, je vnímavý klient nezbytnou podmínkou.
Uklidnil jsem se. Architekturou není navržený objekt. Architekturou je adekvátnost, patřičnost navrženého - nového v kontextu













stavbaWEB